Na Krétu vlastním autem

Kréta
Pedro

ÚvodJako pokračování našich předchozích cest vlastním autem po Evropě jsme se pro rok 2006 rozhodli pro tři týdenní pobyt na Krétě. Náš příspěvek nebude mít charakter klasického cestopisu, neboť by to bylo nošením dříví do lesa, ale soustředíme na to, co se nám vrylo do paměti ať již negativně nebo pozitivně. Fotogalerie k této cestě je pod názvem "Kréta v září 2006"TermínProtože jsem se nechtěli smažit na slunci v uprostřed léta, tak jsme zvolili den odjezdu 8.9. a předpokládali jsme návrat 30.9.2006. Jak se později ukázalo, tento termín nebyl optimální, protože nás téměř každý den provázel silný vítr, teplota ovzduší až na výjimky nepřesáhla 27o Celsia, a tudíž ani moře nemělo očekávanou teplotu. Mimo jiné okolnosti i počasí přispělo k tomu, že jsme odjezd z ostrova nakonec uspíšili oproti plánu o 4 dny.Doprava na ostrovJeli jsme po trase Bratislava, Budapešť, Subotica, Bělehrad, přes Makedonii směrem na Chalkidiki a pak do Athénského přístavu - Pirea. Zde jsme použili k přepravě sebe a auta levnější ale delší noční trajekt do Chanie. Pro ty, kteří by se rozhodli podniknout podobnou cestu, upřesňujeme délku cesty 1800 km. Zatímco v Maďarsku nám to na udržované dálnici pěkně utíkalo, průjezd bývalými státy Jugoslávie byl v pravém slova smyslu otravný a byla nutná velká stražitost díky pochybnému výběru dálničních poplatkům, a všudypřítomné policii. Proto vřele doporučuji vyměnit část Eur na měnu Republiky Srbsko a nedat výběrčím příležitost k obohacení. Trajekty jsem neměli nijak rezervované, neboť večer v průběhu 30 minut odplouvají hned dvě lodě. Nutno podotknout, že v útrobách lodi bylo aut s jinou poznávací značkou než GR maximálně pět.TrasaNáš záměr bylo projet celý ostrov a udělat si komlexní představu o tomto ostrovu, hlavně však o méně atraktivních lokalitách. Postupovali jsme podle průvodce vydavatelství Freytag &berndt a v popisu se přidržujeme jeho regionálního členění.Kraj Chania: Chania-Kissamos, Platanos-Falssarna-Platanos-Kissamos-Nopigia-Topolia-Paleochora-Elafonisi-Elos-Nopigia-Elos-Elafonisi-Sfinari, Platanos-Kastelli-Nopigia-Chania-Fournes-Lakki-Omolos-Agia Roumeli-Omolos-Georgioupoli-jezero Kourma-GeorgioupoliKraj Rethimnon:  Georgioupoli-Vrysses-Chora Sfakion-Frangokastello-Plakias-Monti Preveli, Spili-Gerakari-Spili-Agia Galini-MatalaKraj Iraklion: Matala-Gortis (před obcí Agii Deka)-Pirgos-Ano Viannos-MirtosKraj Lasithi: Mirtos-Ierapetra-Makrigialos-Sitia-M. Toplou-Vaϊ- M. Toplou-Sitia-Gournia-Agia Nicolaos-Gournia-Agia Nicolaos-Panagia Kera (před obcí Kritsa)-Elounda-Kato GouvesKraj Iraklion: Kato Gouves-Iraklion-Knossos-Ammoudara-Iraklion-Ammoudara-Tilisso-AnogiaKraj Rethimnon: Anogia-plošina Nida-Psiloritis-jeskyně Ida-plošina Nida-Anogia-Episkopi-Perama-Perivolia- Iraklion- Perivolia-GeorgiopouliKraj Chania: Georgiopouli-Chania (Souda)UbytováníNaší snahou bylo v maximální míře využívat kempů, což se nám sice v převážné míře podařilo, ale taky spíše negativně uložilo do paměti.Kemp v Nopigii patřil k nejlepším: výhody - čisto, teplá voda, taverna, obchůdek, bazén, nevýhody-pěšky bylo všudedaleko, od moře , které bylo cca 20 metrů vzdáleno silně foukalo a přístup do moře spíše připomínalo Atlantické rozeklané pobřeží s ohromnými balvany. Předtím než jsme ho objevili (mimochodem byl první na cestě z Chanie), jsme hledali kemp v městečku Kastelli. Byl v něm postaven jeden stan, vše bylo napůl rozpadlé a hned za plotem byla čistička odpadních vod.Kemp v Plakias nás vůbec neoslnil, ale ubytovali jsme se tam. Kemp nebyl v mapě vydavatelství Marco Polo zaznačen. Byl to velký kemp, působil však dojmem zkrachovalého podniku. Byl minimálně obsazený, ale byl v něm bazén i sprchy k dispozici a na pláž to nebylo daleko.Kemp v letovisku Agia Galini byl poměrně malý, i v polovině září téměř plně obsazený. Měl překrásný bazén s palmami na ostrůvcích a pěkně zastříhané trávníky. Na pláž to bylo cca 500 metrů, do městečka krásná procházka podél pobřeží cca 1000m.Kemp v Koutsoumari – obrovský liduprázdný kemp na opuštěném úseku jižního pobřeží mezi Ierapetrou a Makrigialos. Byla u něj obrovská pláž s šedým pískem. Tento kemp měl špičkově vybavené sociálky, ale pobyt v něm byl deprimující – neodbytní komáři, přesně odměřené parcely pro jednotlivé stany oddělené laťkovým plotem, mizerné osvětlení. Měli jsme pocit, že jsem v zaprášené Africe nikoliv na ostrově ve Středomoří.Kemp v Gourniu na severním pobřeží byl malý, s pochybným přístupem k moři a neudržovaným bazénem, jediná výhoda spočívala v krátké vzdálenosti do města Agios Nikolaos.Kemp „Elizabeth“ v Perivolii  hodnotíme kladně. Měl vlastní velkou pláž, stanování pod palmami, příjemnou majitelku, tavernu, lehátka k zapůjčení zdarma a byl blízko Rethimnonu.Kempování u Iraklionu jsme vzdali, protože jsme žádný kemp nenašli a pronajali si apartmán v poměrně velkém letovisku Ammoudara. Na letovisko navazovala průmyslová zóna, která nám zkazila jinak dobrý pocit. Obrovskou výhodou byla blízkost hlavního města, které večer umělo ukázat svou přivětivější tvář než je ta denní.AtrakceSoutěska SamariaMy jsme ji absolvovali oběma směry. Tedy dopoledne dolů a druhý den nahoru. Jednoznačně větší zážitek z přírodních krás však budete mít při stoupání soutěskou nahoru – což ovšem nese komplikace se spojením do výchozího místa.Klasická cesta z plošiny Omalos k moři do Agia Romeli využívá 99,9 % turistů. Podle toho to vypadá. Lidé všech barev pleti, zdatní turisté i slečny v plážových šortkách a pantoflíčcích se doslova valí jako živá řeka soutěskou. Jedná se převážně o klienty cestovních kanceláří, kteří jsou ve svých hotelích po snídani naloženi do autobusů, vyklopeni u severního vstupu do soutěsky a po trajektu z Agia Romeli do Chóra Sfakion odvážení zpět do svých hotýlků.Na vstup do soutěsky nelze dorazit po 12 hodině, pokud bez rizika máte stihnout loď do Paleochory - ta totiž odplouvá před 17 hodinou. Loď do Chóra Sfakion odpoluvá v 15,45 a pak ještě jednou kolem 18 hodiny.Z Chora Sfakion se však nelze dostat autobusem k parkovišti nad soutěskou. Takovýto spoj bylo možné použít ráno v přístavu Sougia, kde zastavuje loď plující do Paleochory. Nechcete-li absolvovat cestu soutěsku tam i zpět během dne, musíte počítat s noclehem v Agia Roumeli nebo Sougii.Na výstup jsme se vydali v 7,00 ráno z Agia Roumeli. Postupovali jsme úplně sami podél říčky až k ruinám vesnice Samaria a kupodivu i ve stoupání jsme se vyhýbali mnohem menším davům turistů než předešlého dne. Druhou branou parku na plošině Omalos jsme procházeli asi 15 minut před dvanáctou a za svůj výkon jsme sklidili od strážců parku velké uznání. Ráno bylo o něco chladněji a v poledne jsme využívali stín stromů.Zda je možné se přepravit na nástup do soutěsky z jiných míst to nevíme, každopádně najdete-li spojení, pak to bude větší oklikou a za více peněz. Soutěsku Kourtalioko (severně od Moni Preveli) jsem si už jen natočila na kameru, opravdu jsem neměla chuť se jí probíjet k moři. Může však být zajímavé pozorovat supy a orly, kteří nad soutěskou kroužili.Jeskyně Ida a nejvyšší hora Kréty PsiloritisPůvodní trasa o zdolání Psiloritisu byla plánována z Fourfouras, avšak vyjímečná tropická teplota, mizerná viditelnost a ohlášený déšť ukončil tento pokus v obci Gerakari. Jako druhou alternativu jsme s odstupem několika dnů zvolili cestu od východu, z náhorní plošiny Nida.Převážná část těch, kteří se v této lokalitě vyskytují, mají za cíl návštěvu jeskyně Ida. Nutno však říct, že naplánovat si shlédnutí jeskyně Ida jako jediný cíl denního výletu nemohu nazvat jinak než „výdrbem“ !!! Jeskyně je zanedbaná, skoro bez turistické navigace a rozhodně bez jakékoliv mystické krásy, ve kterou jsme doufali, když jsme se dočetli, že jde o rodiště boha Dia.Vrchol Psiloritis (2456m) je však ambiciózní cíl a s odstupem času nutno říci, že to skutečně byl náš nejsilnější zážitek z dovolené na Krétě. Výstup z Fourfouras, Kouroutes nebo z Ano Zaros nemůžeme komentovat. My jsme se přiblížili k nástupu autem ze severu, od nejvýše položené vesnice Kréty - Anogie. Po cca 26 km jízdy pustinou jsme nechali auto u opuštěné taverny na náhorní plošině Nida, odkud jsme vyrazili odpoledne na vrchol s úmyslem nocovat v kapli Svatého Stavrose na úplném vrcholu. Nervozita z časové tísně a nepozornost nás připravila o další hodinu, když jsme přehlédli informaci o tom, že turistická stezka E4 odbočuje ze silnice vedoucí k jeskyni IDA.My ji hledali na náhorní planině. Samotný výstup je velmi dobře popsán v již zmíněném průvodci, jen nepočítejte, že budete rychlejší než ti kteří trasu popisovali. Až do výšky 2100m půjdete kozími stezkami a za jasného počasí se budete péci na slunci, teprve v závěru se zchladíte na severní stěně Psiloritisu. Na vrchol jsme dorazili teprvekolem v 19,50, prakticky již byla tma a to idíky tomu, že bylo zamračeno a foukal prudký ledový vítr. Teplota byla hluboko pod 10 oC. Pro nepřízeň počasí nevyšel ani záměr fotit zapadající slunce a bohužel jsme si ani neprohlédli z výšky ten majestátný horský masív Psiloritis, natož abychom viděli velkou část ostrova, jak sliboval turistický průvodce. I přes počáteční rozpaky jsme nakonec spali v kamenné kapli. Tu však bylo nutno nejdříve „trochu“ uklidit. Bordel, který se zde nacházel obsahoval opravdu široký sortiment – hliníkový žebřík, spacák, různé hadry, igelity, a nepřeberné množství prázdných láhví. Na kamennou podlahou v místnosti bez oken jsme se uložili na karimatky a v polospánku přečkali do rána. Objekt se svatými obrázky byl oddělen od prostor pro poutníky. Čtyři až pět lidí tedy mohlo využít tuto místnost. Nebýt tak silného a ledového větru, tak bychom určitě raději spali pod širým nebem. Vichr se celou noc nezastavil a ráno nám dal jen na chvíli možnost shlédnout okolí vrcholu.Protože jsme se báli, že v mlze budeme mít problémy s orientací, uháněli jsme zpět k autu . Mlhu jsme měli stále v patách, ale orientace v terénu byla dobrá. Kamenné mužíky doprovázejí černožluté velké šipky. Samotná trasa je více než nudná. Kytičky v toto roční období na trase nenajdete, uklouznutí a pád bude pravděpodobně znamenat, že dosednete do pichlavých keříků.PlážeV severozápadní části ostrova vychvalovaná písečná pláž Falassarna nás neokouzlila. Foukal silný vítr od moře, který doslova zvedal mračna písku, který se lepil na tělo, a nebylo se kde osprchovat.V Paleochoře na jihozápadě byly na výběr pláž písečná a oblázková, my zvolili tu oblázkovou, položenou východně od letoviska, a byli jsme spokojeni.Naprostou jedničkou pro nás byla í pláž na pevnině i na ostrůvku stejného jména Elafonisi. Všemi doporučovaný „Karibik“, byl pro nás Evropany, báječnou relaxací na čistých, nepřelidněných plážích. Je zde možnost si vybrat, zda klasická pláž nebo rozeklané dno se skalami. Průzračné moře a rybičkami v kombinaci s rozeklaným dnem je ideální kombinace pro šnorchlování. Krásnější pláž a moře jsme na naší cestě již neobjevili.Ve Vaї v severovýchodní části ostrova je pláž s „palmovým“ hájem. Ne že by tam palmy nebyly, ale spousta turistů je snadno v sezóně „zacloní“. Moře bylo krásně čisté, rybičky připlouvají až do metrové vzdálenosti od břehu a písečná pláž je velmi příjemná. Ideální pro rodiny s malými dětmi.V Agia Galini jsme dali přednost krásnému bazénu s palmami v kempu, protože oblázky u břehu pláže byly pokryty řasou a nebezpečně klouzaly. Oblázkové a štěrkové pláže mají jednu nespornou výhodu - při poryvech větru nebudete v oblacích písku.Koupání v Matale bylo zklamáním –čisté moře, rybky a písek to ano, ale hodně turistů, které přitahují jeskyně v pískovci. Je to velmi uzavřená zátoka, která znemožňuje výhled na otevřené moře.PamátkyZa shlédnutí určitě stojí pozůstatky miónské kultury v Knossosu. Jedinou vadou na kráse je zlodějské parkovné pro ty, kteří to absolvují soukromě.Řečtí osadníci po sobě tolik ruin nezanechali, obdivovat však můžete vytesaný zákoník v Gortisu. V jeho blízkosti je bazilika Sv Tita – nejvýznamnější křesťanská památka z období byzantské nadvlády.Na jižním pobřeží stojí za zmínku pevnost Frangokastello. Na videu to nevypadá špatně, ale jinak to žádná krása nebyla, ještě, že přímo u pevnosti bylo příjemné koupání.Kláštery a zejména ikony a stropní malby v klášterech lze obdivovat jen na několika málo místech., protože Turci postupně od 17. století plenili, co se dalo. My jsme se vydali za jedním z nejstarších kostelů z města Agia Nicolaus směrem do obce Kritsa, kde je pozoruhodná církevní stavba Kera Pelagia s malbami z 13. a 15. století.Za zmínku stojí rovněž klášter v Moni Preveli proslavený útěkem spojeneckých vojáků ponorkou do Egypta v době 2. světové války.Ve Spili je za raritu označována moderní kašna s lvími hlavami (nevím, co ti lidé na tom vidí). My jsme při parkování náhodně narazili na zbrusu nový klášter. Zřejmě postavený na místě původního kláštera, v současnosti pojatý jako luxusní ubytovna. Je otázkou pro koho?ZávěrKomu můžeme doporučit putování po Krétě vlastním autem? Těm, kteří si rychle zvyknou na silniční ukazatele psané řeckou abecedou a nerozhodí je určitý stupeň nepořádku.Kempy v době hlavní sezony asi poskytují vše potřebné, ale v září zejí prázdnotou a tomu odpovídají i poskytované služby. Bohu žel za stále letní ceny!Ekonomické porovnání cesty vlastním autem a pronájmem auta na místě samém vychází sice u tří týdenního pobytu lépe pro vlastní auto, ale pro ty, kteří si v rámci rodinné dovolené jedou odpočinout do nějakého letoviska a z něj podniknou dva tři výlety, je určitě lepší volba pronájmu auta. My jsme na Krétě najeli 1800 km s cílem poznat Krétu ze všech stránek. Na rozdíl od Korsiky, kam bychom jeli klidně ještě jednou, je Kréta lokalitou, kam se snad někdy ještě vrátíme na „pobytovku“ s vnoučaty, ale to je tak asi vše.Doporučení pro fotografy – pokud fouká vítr, tak objektivy měnit jen v nejnutnějších případech !!!