Lefkada srpen/září 2010

Lefkada
Lucie

Tento týden jsme se vrátili z dovolené na Lefkadě, a dokud jsem plná dojmů, chtěla bych se s vámi podělit o své zážitky a zkušenosti. Lefkada je krásný ostrov, mezi Čechy velmi oblíbený, a já už chápu proč. Památek tu sice moc nenajdete (pokud nepočítám občasné byzantské kostelíky), zato milovníci přírody si tu přijdou na své. Lefkada je ostrov hornatý s piniovými lesy, olivovými háji a především krásnými plážemi, na které jsem se moc těšila. Jsou opravdu tak nádherné jako na těch fotkách z internetu!Chtěla bych zde zdůraznit, že své největší krásy může Lefkada nabídnout pouze těm, kdo jsou ochotni zapůjčit si dopravní prostředek. Jinak zůstanete "uvězněni" ve svém letovisku. Měla jsem možnost je vidět všechny, a žádné z nich nemá nijak velkolepou pláž. Takže pokud vám jde o pěkné koupání, bez motorky nebo auta si ho neužijete. My jsme si zapůjčili čtyřkolku na které jsme zbrázdili skoro celý ostrov. Je to sice hlučné a srandovní vozítko, ovšem bezpečnější než motorka a univerzálnější než auto.VassilikiUbytováni jsme byli ve středisku Vassiliki, ve studiu Katarina. Je to studiový komplex, poněkud stranou od rušné hlavní silnice, obklopen zelení. Měli jsme zde krásný pocit soukromí i když centrum městečka bylo nedaleko, asi 10 minut chůze, supermarket 5 minut. Součástí zařízení studií byl i mazlivý kocour, který díky své přátelské a důvěřivé povaze získal přízeň dovolenkářů, od kterých vyškemrával pamlsky.Vassiliki je středně velké letovisko (řekla bych že menší než Nidri, ale větší než Agios Nikitas) převážně sportovního charakteru, protože pravou půlku pláže využívají windsurfaři. Pokud mají dobrý vítr, je v této části pláže nemožné se koupat, protože máte strach, že vám nějaký windsurfař vjede na hlavu. Levá polovina je spíše kamenitá a vede podél ní silnice, takže si tam člověk nepřipadá tak útulně. Proto jsme se chodili koupat jinam, Lefkada má krásných pláží opravdu hodně.Nicméně Vassiliki má pěkný přístav obklopený tavernami a útulnou hlavní ulici plnou obchůdků se suvenýry a potravinami. Ceny místních taveren jsou o trošičku vyšší než taverny ve vesničkách ve vnitrozemí, nebo jsou stejné, ale porce menší než jinde. Proto jsme jedli spíš mimo Vassiliki. V místních obchůdkách se ale nakupuje dobře, je tu velký výběr suvenýrů i běžného spotřebního zboží za přijatelné ceny. Kdybych se měla na Lefkadu vrátit, ubytovala bych se opět ve Vassiliki, pro jeho optimální velikost a příjemnou atmosféru.Pláže pod KalamitsiNa tyto pláže jsme vyrazili hned druhý den, nalákáni obrázky a videy, které jsme na internetu shlédli. Přímo pod parkovištěm se nachází pláž Kavalikefta charakteristická svými velkými balvany roztroušenými v mělčině. Mezi nimi neustále šplouchají hravé vlny, kde jsme se dostatečně vyřádili. Pláž je oblázková, bez bot do vody je chůže po pláži i ve vodě dost nepříjemná (boty do vody jsme později dokoupili, opravdu se to vyplatí, neb mnoho pláží je zde oblázkových). Napravo od Kavalikefta se rozkládá dlouhá a široká pláž Kalamitsi. Ani po ní se bez bot chodit nedá, ale dno je píščitější. Zde byly vlny menší.Výlet 4 ostrovyOd naší cestovní delegátky jsme si objednali výlet na čtyři ostrovy zahrnující Skorpios, Meganissi, Ithaku a Kefalonii. Výlet trval 10 hodin a obsahoval 5 zastávek. Na Onassisově ostrově Skorpiosu byla možnost koupání (které jsem ale nevyužila, neb plážička byla malá a nepříliš zajímavá). Pak jsme zajeli do jeskyně na ostrově Meganissi, kde loď na chvilku zastavila, než odplula dále na Ithaku. Zde jsme se zastavili na pláži, která už vypadala lákavě, byla větší, obklopená hezkou přírodou a voda byla na metry průhledá. Jen opět ty velké oblázky, aúúú, nakonec jsem vlezla do vody po stupínku, abych po nich nemusela chodit. Další zastávka se konala v zálivu na Ithace, ve přístavu Vathi, kde jsme si v místní taverně dali do nosu. Naše poslední zastavení bylo na Kefalonii, kde jsme se prošli po malebném přístavu Fiskardo.Pláž EgremniČrvrtý den jsme se nemohli dočkat, až vyrazíme na známou pláž Egremni. Jede se k ní po dlouhé klikaté silnici pokryté bílým prachem. Od parkoviště se ještě musí sejít dolů po 350 schodech. Dolů je to sranda, ale cesta zpět může některým netrénovaným jedincům působit obtíže. Egremni však stojí za tu námahu. Je to nádherná velkolepá pláž. Je velmi dlouhá (prý 2 km, mě to ale přišlo méně), široká, obklopená bílými útesy. Pláž je tvořena hrubým pískem, kde se dá chodit i naboso. V den, kdy jsme ji navštívili, se na moři vzdouvaly docela velké vlny. Ne tak velké, aby se do moře nedalo vlézt, ale dost velké, aby to občas způsobilo zvýšenou hladinu adrenalinu. Na mělčině, kde se vlny lámaly, bylo třeba dávat pozor, protože nás to občas smetlo a vydrhlo po oblázkách, já jsem dokonce přišla o plavecké brýle, které mi vlna smetla z hlavy a moře odneslo neznámo kam. Ve větší hloubce ovšem už vlny byly jen mírné. Pronajímáme si na pláži lehátka a trávíme zde pěkných pár hodin.Mys DoukatoNavečer pokračujeme podél pobřeží dále na jih, abychom stihli západ slunce nad mysem Doukato (jiným názvem Lefkatas). Projíždka je nádherná, mezi lesíky, křovinami a barevnými skalisky. Po cestě nepotkáváme ani jediné auto. Pohodlná asfaltová silnice vede až pod maják, kde je malé parkoviště. Vycházíme po krátké rudě zbarvené pěšince k majáku. Je tu jen málo lidí, hlavně fotografové (včetně mého přítele). Maják vypadá zanedbaně, ale je funkční a v noci svítí. Z mysu se kdysi dávno shazovali trestanci jako oběť bohům. Byli polepeni živými ptáky, a kdo dopad přežil, byl vyloven a ušetřen. Ale moc jich asi nebylo, protože mys je opravdu vysoký.Projížďka po vnitrozemíJeden den z naší dovolené chceme věnovat na poznání vnitrozemí. Z Vassiliki vyrážíme směr Sivros a dále Aghios Illias. Za touto vesničkou je krátký velmi špatně sjízdný úsek, i se čtyřkolkou máme co dělat. Naštěstí to trvá jen chvilku a jsme opět na úhledné asfaltce. Za kopcem zastavujeme, neb nám cestu kříží ospalé stádo koz odpočívající ve stínu, které si rozhodně musíme vyfotit. Takhle si představuju malebný řecký venkov. U blízké zvoničky je krásný výhled na záliv Vassiliki a ostrovy Ithaku a Kefalonii.Brzy přijíždíme k oné hoře s radarem, která je odevšad vidět. Název se mi bohužel nepodařilo zjistit, ale je to asi jediný vrchol, kam se dá pohodlně po silnici dojet, s nadmořskou výškou 1157 m. Je tu krásný výhled na všechny strany. Místní kozy zde asi tráví hodně času, soudě dle všudypřítomných zaschlých loužiček. Robík si musí se stativem udělat asi milión fotek, než konečně pokračujeme dál. Další zastávka je u náhorní plošiny a kostelíčka Aghios Donatos. Malý kamenný kostelík je trvale otevřený, uvnitř jsou obrazy a zapálené svíčky. Nikde nikdo. Před kostelíkem je kamenné náměstíčko se studnami chráněnými poklopem. Jedeme dál přes vesničku Englouvi do známé vesničky Karia. Po cestě nás šokují spálená místa, zuhelnatělé stromy a pach spáleniny všude okolo. Zastavujeme a fotíme šedý úsek v údolí pod námi. Asi tu mají problémy s požáry.Karia je malebná vesnička hojně navštěvovaná turisty. Vyrábí se tu a prodávají ručně dělané krajky, ubrusy a koberečky. Náměstí pod platany je plné stolečků patřící okolním tavernám, tak k jednomu usedáme a dáváme si malý oběd. Poté sjíždíme lesnatou krajinou k východnímu pobřeží. Naším dalším cílem je rybářská vesnička Syvota na jihu ostrova. Je známá svými rybími restauracemi. Čtyřkolku necháváme na parkovišti i s helmami. V Řecku se totiž nekrade, Řekové to nedělají, snad se zahraniční turisté budou držet stejné zásady. Procházíme se kolem taveren, před každou stojí jídelní lístek a naháněč, který vás „lapí“ hned jak se u jídelního lístku zastavíte. Nabídka a ceny jsou u všech restaurací podobné. Nakonec se necháme lapit do jedné taverny s patrem, odkud je krásný výhled na záliv. Dáváme si každý čerstvou rybu, každý máme jinou, ale chutnají obě stejně, asi nejsme odborníci na ryby. Myslím si, že podobná jídla se dají koupit i v jiných vesničkách a za méně peněz.