Rhodos Stegna

Rhodos
Jiří

Než jsem v sobě našel sílu, napsat povídání o Stegně, musel jsem napřed překousnout hnusný pocit napáleného hejla a děsný vztek na cestovku, která nás nechala, v roce 2007, také ve Stegně, naprosto na holičkách. V příšerné ubikaci s obřími šváby a ještěrkami (ještěrky byly sic malinké a milé, ale neměli tam čeho pohledávat). Bez špetky soukromí, v minimalistických rozměrech za maximalistickou cenu.Veškeré nedostatky, a že jich bylo hodně, jsme si měli vyřídit, dle delegátky, která komunikovala pouze telefonem a kromě letiště jsme ji už neviděli, s majitelkou ubytovacího zařízení sami. Umím jenom to brněnský nářečí. Netuším, jak bych se s ní domlouval. Nevím, kdo měl tenkrát vlastně dovolenou, zda ona, tedy zástupkyně cestovní kanceláře, jejíž jméno budiž navždy prokleto, nebo my.Pochopitelně jsem si po návratu stěžoval. Mailem jsem tu děsnou zkušenost vylíčil vedení firmy, ale dozvěděl jsem se pouze, že jestli nebudu kušovat a zveřejním své zkušenosti na netu, zametou se mnou u soudu tak, že jim do smrti budu platit mastné odškodné.Recenzi jsem dle pravdy zveřejnil a soud se nekonal. Prostě klasický příklad jednání „zaplať a neotravuj“. Stejně mně to však trvalo dalšího jeden a půl roku, než jsem rozdýchal ten paskvil, způsobený lidskou hloupostí a leností. Mimochodem, připravuje to onu nejmenovanou cestovní kancelář o těch cca sto tisíc ročně, které do pobytu v Řecku pravidelně investuji. Pro ně už nikdy fakt ani flok.Působím v oblasti, kde se také staráme o klienty, a musím konstatovat, že pokud bych se k nim choval stejně, jako oni k nám už jsem dávno na podpoře v nezaměstnanosti a na Rhodos nelétám.Tak a tím jsem se snad konečně jednou provždy vypořádal s tou negativní stránkou našeho prvního pobytu ve Stegně a mohu konečně začít pět ódy na zcela kouzelné a nezapomenutelné místo u Středozemního moře.Rhodos je nesporně kadlubem naších dějin. Vařila se v něm polívčička naší současné civilizace. Je spojen s počátkem křesťanství. V místních názvech se často objevuje jméno apoštola Pavla. Asi tady opravdu byl. Během křižáckých válek a prvního střetnutí s militantním islámem byl základnou pro křížové výpravy. Před bitvou se Saládinem zde pobýval, mimo jiných, také král Richard Lví srdce.Stál zde jeden ze sedmi divů starověkého světa, Rhodský kolos. Celkem dobře se tu skákalo. Hic Rhodos! Hic salta! Také jsem si, na stadionu pod Monte Smith skočil. Dobře se tu také pindalo v proslulé Pindárosově řečnické akademii. Potom byl ostrov ovládnut Turky, což mu přidalo orientální podobu a islámské sakrální stavby.Rhodos je ráj pro každého, kdo miluje slunce, léto a teplo. Od dubna do listopadu je tu hezky. V červenci obzvlášť a koncem září jakbysmet. Vůbec tu neprší. Snadno se to pozná na autech domorodců, protože tak zaprášená auta jsem ještě nikde neviděl. Leckdy se nedá poznat, jakou mají barvu. Pokud parkovali ve Stegně, na pobřežní „promenádě“, nechávali si otevřená okna (tady se nekrade). Prach měli naprosto všude. Nutno ovšem poznamenat, že to tady nikoho neštve. Patrně až se kvůli prachu do auta nevejdou, koupí si nové.Stegna je vlastně pobřežní silnice. Na jedné straně cesty je pláž a Středozemní moře, na druhé jsou restaurace, taverny, hotely, ubytovací objekty, půjčovny aut a skútrů, půjčovna motorových člunů, obchody a obchůdky, které mají všechny v názvu „SUPER MARKET“. Silnice se táhne kolem břehu asi 1,5 km a pak končí u malého přístavu pro rybářské bárky. Dál je už jen skalní útes a cesta, možná tak pro kamzíky. Je třeba se otočit a jet zpátky.Takový správný, malý konec světa. Navíc jedinou přístupovou komunikaci tvoří horská silnička plná serpentin, lemovaná propastmi a stržemi, má příkrý, velice příkrý sklon. Když nás autobus vezl poprvé dolů, myslel jsem si, jako vždy naivně, že se v těch serpentinách nevytočí. Vytočil se. My taky, ale tady se o tom nesmí mluvit, ba ani naznačovat.Skoro celý pobyt jsme měli půjčené auto, což je skutečně moc fajn. Člověk není uvázán na místo, z něhož se pěšky nedostane a může se, dle libosti, podívat leckams a třeba i jinam.Hned první den v poledne jsme zamířili do Lindosu. Kdo na to není připraven, bude asi v šoku. Město pamatuje počátek našeho letopočtu. Viděl jsem zde kostelík, tedy takové zděné iglú, na místě kde údajně kázal a diskutoval o víře apoštol Pavel.Půdorys uliční sítě a domy jsou evidentně z doby, kdy se ještě nepoužívalo kolo. Všechno se muselo dopravovat v rukou, nebo na zvířatech. Nějaké ty schodky na ulici jsou tady zcela v normě. Jedna z velkých atrakcí je i místní MHD na hřbetě oslíků. To jsem neokusil, protože nejsem tyran. Chudák zvíře, které by mě neslo. Na konečné však stála velká fronta jízdy chtivých turistů a někteří ještě v horším stavu než moje tlustá maličkost.Lindos je takový velký, nepřehledný labyrint. Lehce se tam zabloudí. Naštěstí jsou všude cedulky kudy na náměstí Svobody a kudy na citadelu. To je asi hlavní trasa zdejších pocestných, a že jich tady teda je. Na citadelu vedou strašné schody a je to napořád do kopce. Tam jsem nešel a zatím, co ostatní zdolávali výšky, prohlédl jsem si několik střešních zahrad a prošel se těmi nejužšími uličkami, jaké jsem kdy viděl.Také jsem zjistil, že odpadky se tam vyváží na skútrech - tříkolkách, které tam ještě jakž takž po místních „boulevardech“ projedou, i když místy drhnou o zdi. Stejným způsobem jsou zásobovány obchody a restaurace. Hlavní trasa na citadelu je lemována tak hustě obchody a obchůdky, že pro vystavené zboží není ani vidět obloha. Uličky jsou opravdu mimořádně uzounké.Celý Lindos je vyveden v oslňující bílé. Z té zářivé běloby až oči přecházejí. Mám s odstupem času pocit, že i dráty jsou zde v bílé. Drátů je všude v Řecku neuvěřitelně moc. Z této všeobjímající barvy alabastru se ostře odlišují tzv. kapitánské domy, které jsou z naoranžovělého pískovce a jsou ozdobeny orientálními ornamenty vytesanými přímo do kamene.Mořeplavba byla v Lindosu vždycky zcela prioritním podnikáním. Není ani divu, že zdejší zvyklosti daly podklad pro vytvoření prvního námořního práva, které bylo jen přebíráno, zdokonalováno a rozvíjeno, takže dnešní mezinárodní podoba má svou prapodstatu právě v těchto místech.Plážový život ve Stegně je na obvyklé, řecké úrovni. Moře krásně čisté, nějaké ty rybičky. Většinou potěr, ale jsou tam i větší kousky. Pokud klidně stojím ve vodě, okusují mi kotníky, trošku to štípe, ale asi jim chutnám. Lehátka a slunečníky za poplatek, židle se nepůjčují. Ovšem když má člověk známé v kiosku, protože je tam už podruhé, půjčují se i židle a bezplatně. Díky tomu se ze mě stal protekční hamoun.Uprostřed pobytu jsem si šel něco koupit do kiosku. Vedle stál starší manželský pár. Asi od nás. Dáma mluvila česky. Sršela spravedlivou, českou závistí a hněvem. „To snad není možný! Vidíš to! Ten jediný plážový set se židlí mají zase ti stejní lidi co včera, to není fér!! Zítra jim to musíme vyfouknout!“ No nevyfoukli.Kromě neděle je tam i příjemný až ospalý klid a pohoda. Nikdo do vás v moři nevráží, děti vám nešplíchají do očí, máte pocit volného prostoru a neomezeného pohybu. Dokonce, pokud se nepřevrátíte na lehátku a neobalíte se pískem od hlavy až po paty, tak se vám ani nikdo nesměje. V neděli se to však prudce změní. Přijdou rodiny z Archangelosu s pekelně uřvanými malými Řeky a Řekyněmi.Najednou je naprostý nedostatek lehátek a slunečníků. Kdo přijde trochu později, má smůlu. A vzduchem sviští všechny možné míče, balony, někdy i lopatečky a hrabičky na písek, písek, plyšáci, ploutve, šnorchly, potápěčské brýle, špejle od ledňáků, nafukovací zvířata do vody, ohryzky, čluny, pádla, žhavé cigaretové nedopalky a další věci dle toho co mají po ruce. Pokud se dostanete do dráhy takto letícího předmětu, jste trefen.Moře je z ničehož nic malé a není v něm, pro všechny, dost místa. Hladina se zvedne o půldruhého metru. Vypadá to tak, že voda, která je neustále ve vzduchu, nikdy nestihne dopadnout zpět. Řev a řev a řev a řev… Neděle je však jen jednou týdně, příště můžeme někam vypadnout a konečně,……… prý strašně rád přeháním.Restaurací a taveren je ve Stegně opravdu hodně. Jejich úroveň je kolísající, od výborné po celkem špatné. Je to však hodně individuální a podnik, který byl na serveru vychválen do nebes, nám připravil poměrně značné zklamání. Naopak jiný podnik měl pro naše jazýčky velice příjemné kulinářské překvapení. Je třeba to vyzkoušet. Nezapomenutelná je ovšem italská restaurace v Lindosu, kde se dělá skvělá pizza a super voňavé presso picolo. Najdete ji snadno. Kolem garáže na oslíky nahoru a pak po schodech a jste tam.Rhodos Staré město. To je hluboký exkurz do historie. Dýchnou na vás křížové výpravy, křižáci u Svatého hrobu, Richard Lví srdce, Saládin, pomlácení křižáci ve špitále, dnes archeologické muzeum, arabské plundrování za Hárúna ar-Rašida. Turecká anexe a předtím, dlouho předtím, Rhodský kolos stojící nad vjezdem do Starého přístavu.V sobotu večer jsme tam vyrazili. Vyjeli serpentinami ze Stegny na hlavní silnici a zjistili jsme, že je tu provoz jako na D1, když se to někde sekne. Čím blíže k hlavnímu městu, tím hustější provoz. Asi 10 km před Rhodosem už se jelo krokem. Ve městě to silně připomínalo brněnskou Opuštěnou v pátek ve tři odpoledne. Asi po hodině v koloně se nám podařilo odbočit na ulici vedoucí podél moře a dokonce za jednou jachtou na podvozku i zaparkovat. Picanto je dost malé a může stát i mírně šikmo a nepřekáží. Zkrátka v sobotu večer tam, pokud nemusíte, nejezděte, je to blbost.Ten pocit, když jsem procházel středověkou bránou v hradbách do města, se nedá popsat. Každý kámen byl starší než základy v Mikulčicích a přitom všechno bylo jako nové, perfektně zachovalé, prostě neuvěřitelné, pohádkové.Později jsem se dočetl, že jedině správný dojem z Rhodu si člověk udělá, když připluje lodí do sterého přístavu Mandraki. Pohled z moře je údajně nezapomenutelný zážitek. Rád věřím. Mně to ohromilo i ze souše a to jsem byl děsně vystresovaný po dopravním hororu, který místní provoz vytváří. Mandraki je, pro nás suchozemce, opravdu velkým zážitkem i sám o sobě.Přišli jsme do města trochu mimo hlavní turistické trasy, protože jsme parkovali kdesi za Starým městem. Záhy jsme se však ponořili do davů stejně naladěných lidí, kteří tam byli na výletě a užívali si to. Každičký kousek přízemí je zde využit k prodeji čehokoliv, co turisté kupují, nebo mohou koupit. Všechno oslnivě září, takže se na to pomalu nedá ani podívat. Povětšinou děsný nevkus a kýč, prostě pastva pro oči. Domy jsou staré, z pískovcových kvádrů. Pokud ještě trochu drží pohromadě, bydlí se tam. Pokud už nedrží pohromadě, hází se tam odpadky.První dojem je opravdu ohromující. Avšak pro opravdu hluboký a trvalý zážitek je třeba taky trochu spočinout tam, kde se vám zalíbí. Nikam nepospíchat a nechat čas klidně plynout. Do Starého města jsme se vrátili ještě mnohokrát. Loudali jsme se uličkami s opěrnými oblouky proti zemětřesením. Poseděli v přístavu Acandia, kde kotvila obrovská výletní loď Princess Emerald. To je něco obludně vysokého jak dvacetiposchoďový dům dlouhý 300 m a posazený do vody.Nejkrásnější vzpomínky mám právě na tato spočinutí ve Starém přístavu, nebo v kavárničce někde kolem centra, pozorováním lodí a lidí. Sledováním cvrkotu kolem archeologického muzea, nebo v rytířské ulici, nebo na Sokratově třídě, takto obchodní tepně, vedoucí nahoru z centra k mešitě Sulejmana Nádherného a k paláci Velmistrů.Palác velmistrů mě hodně nadchnul. Místní restaurace ve Starém městě naopak hodně zklamaly. Chtěli jsme jít na večeři, ale všude měli pouze „GREEK MENU“, což bylo něco, co bychom nemohli zkonzumovat a navíc jedno stálo nejméně 15 €. Jasně se všichni domluvili a usednout do restaurace znamenalo zaplatit předkrm, salát, polévku, nějaké hlavní jídlo, moučník, kávu a řecké víno.Vyřešili jsme to gyrosem z rychlého občerstvení. Ale i ten byl, na Řecko, mizerný, plný flaksen, drahý a chuti nic moc. Ve Starém městě jsou stejné poměry jako v naších restauracích. Hostů spousta, tak co se budeme honit. Nepřijdeš ty, přijdou jiní. Při dalších návštěvách jsme to už nezkoušeli a najedli jsme se dobře, chutně a levně na venkově. Všechno ostatní je tam ovšem báječné a neopakovatelné.Jako každý návštěvník ostrova se člověk cítí povinován navštívit vše co tam je k vidění. Furt se někam jezdí. Výlety shrnu stručně a rychle. Prasonisi – ráj pro windsurfing, naprostý jih ostrova. Moře jsou tam od sebe oddělená pouze 150 m širokou písečnou kosou, tedy Středozemní od Egejského. Takže buď fouká ve Středozemním, nebo v Egejském, ale vždycky někde.Siana – hezký kostel, med a pálenka. Kromě toho taky pekelný provoz a chaos. Monolhytos – zřícenina Johanitského hradu na západním pobřeží. Kastelos – hradní zřícenina u Kritinie, údajně nejstarší osídlené místo na ostrově. Kamiros – původní hlavní město zničené zemětřesením před počátkem našeho letopočtu.Hydrologický institut – velké akvárium na samém severním cípu ostrova, pozor na hlavu, je tam tma a nízké, klenuté stropy. Monte Smith – kopec nad hlavním městem s ruinou Apollónova chrámu, auditoriem Pindárosovi řečnické akademie, kde se prý učil pindat i sám velký Gaius Julius Cézar. Vedle auditoria je i nefalšovaný antický stadion, s velkým hledištěm.Jsou i další vyhlášená místa, jako třeba pozoruhodné Údolí motýlů, plné jakýchsi divných můr. Malé Las Vegas zvané Faliraki, kde je v noci opravdu pořádný rachot. Jezdili jsme si tam večer zahrát dráhový golf. Moderní letovisko Kolymbia, s tři kilometry dlouhou eukalyptovou alejí. Staré turecké lázně, sedm pramenů, africká savana na jihu ostrova, ale bez žiraf a nosorožců, antický vodovod a další. Úplně všude jsme nebyli. Něco jsme si nechali na příště, neboť Stegna je ideální výchozí místo pro poznávání ostrova, protože je z ní všude blízko.Není možné se nezmínit o trvale všudypřítomném a neutuchajícímu jasu ze žhnoucího slunce a modrého až tmavomodrého blankytu na nebi, tedy přes den, v noci je tma. Sluneční brýle jsou naprostou nutností. Barvy jsou v tom světle o hodně sytější a kontrasty ostřejší, než jsme zvyklí z domova. Všechno se dá vnímat mnohem intenzivněji.Závěrem bych rád upozornil na nepsanou, leč velice důležitou odlišnost v dopravních předpisech. Na úzkých a nepřehledných silničkách má vždy přednost zaprášené auto (domorodec) před čistým (turista s autem z půjčovny). Tohle vám však dobrou náladu a intenzivní dobíjení životních akumulátorů, během dovolené, přece nemůže pokazit.